Texty I

První díl textů francouzského básníka, dramatika, teoretika a herce, jehož dílo vyrostlo z meziválečné avantgardy a mělo silný vliv na moderní myšlení o divadle i na pochopení autenticity v literární tvorbě. Artaudovo hledání alternativ k evropské kulturní tradici jej dovedlo nejprve k římskému císaři Heliogabalovi, „korunovanému anarchistovi“, bezuzdnému prostopášníkovi a uctívači slunečního kultu, poté k mexickým indiánům kmene Tarahumara, jejichž rituály jsou spojeny s požíváním peyotlu a vedou k odkrývání skrytých pramenů poznání, a nakonec k Van Goghovu šílenému víření kosmických sil a jeho střetu se společností, v němž Artaud poznává vlastní osud. Ve svém posledním díle Skoncovat s božím soudem si vyřizuje účty s pokryteckým světem a jeho pečlivě pěstovanými iluzemi v podobě náboženství, umění a vědy. Prorokuje příchod nového vědomí, neboť „skutečnost není dokončena, není ještě vybudována“. Antonin Artaud (4. září 1896 – 4. března 1948) byl francouzský básník, dramatik, teoretik a herec, jehož dílo vyrostlo z meziválečné avantgardy a mělo silný vliv na moderní myšlení o divadle i na pochopení autenticity v literární tvorbě. V raném dětství onemocněl zánětem mozkových blan a po zbytek života bojoval s postupující duševní chorobou. V průběhu léčby mu byly podávány opiové preparáty, jež vyvolaly jeho celoživotní závislost na drogách. Výlučnost jeho poselství spočívá ve snaze o komunikaci, která by dokázala jít hlouběji, než je v literatuře běžné, a současně se vyhnula uzavření do systému idejí a jazyka jako organizujícího a totalizujícího principu, který nás udržuje pouze na povrchu poznání. „Slovo jen obnažuje míru naší neschopnosti, našeho odloučení od skutečnosti.“ Proto je třeba podvracet racionální podobu světa pomocí všech prostředků a komunikovat novým jazykem, který bude schopen zasáhnout nejen mozek, ale celé tělo. Divák či čtenář musí být otřesen, aby mohlo dojít k alespoň částečnému prozření.