Kritický sborník 1981–1989.

Výbor zhruba sta textů, týkajících se filosofie, historie, literatury, hudby, divadla aj., jež mají prezentovat samizdatový KS jako jedno ze středisek nezávislého diskursu v české společnosti osmdesátých let, a tak aspoň částečně evokovat duchovní atmosféru oné doby. Předmluva podává nástin vývoje časopisu a jeho postavení na tehdejším samizdatovém trhu, textovou část doplňuje kompletní bibliografie Kritického sborníku z let 1981–1989.Kritický sborník byl založen z iniciativy Františka Kautmana, Jana Vladislava a Jindřicha Pokorného; vycházel čtvrtletně od května 1981, do roku 1989 jako samizdat. Prvním jeho redaktorem byl Josef Vohryzek, později jej vystřídali Jan Lopatka a Luboš Dobrovský. Na redakční práci se dále podíleli Karel Palek a Miloš Rejchrt. Časopis vznikl z potřeby vytvořit tehdy chybějící tribunu pro svobodné myšlení a kritickou diskusi o literatuře, filosofii, historii a dalších duchovědných či uměleckých oborech. Vytkl si za úkol pěstovat kulturu kritického myšlení, respektive uchovat jeho kontinuitu, tak namáhavě obnovovanou v šedesátých letech. Po několik let byl u nás jediným periodikem věnujícím se soustavně nezávislé kritice a esejistice. Kritický sborník byl časopis názorově pluralitní, otevřený pro všechny myšlenkové proudy, duchovní směry i teoretické přístupy. Věnoval se především samizdatové produkci a publikacím zahraničním, ale i knihám vycházejícím ve státních nakladatelstvích. Okruh přispěvatelů se neomezoval na autory z kulturního disentu, do časopisu psali i lidé, kteří mohli publikovat „oficiálně“. Díky těmto koncepčním východiskům se Kritický sborník mohl stát jedním z orgánů sebereflexe nezávislé kultury, duchovním prostorem, kde se mohla scelovat a obnovovat česká kulturní obec, rozdělovaná a devastovaná tehdejším komunistickým režimem.